Střídavá péče by měla být pravidlem, nikoliv výjimkou

V současné době je postoj Ústavního soudu v případě porozvodové péče o nezletilé děti stále výhradně nakloněn střívavé péči. Tento názor staví především na tom, že výlučná péče pouze jednoho z rodičů není v nejlepším zájmu dítěte. Dítě by mělo mít možnost péče ze strany obou rodičů, k docílení jeho všestranného vývoje. Výjimky z tohoto pravidla sice existují, musí být však řádně odůvodněny na základě změny podstatných okolností. Ústavní soud v tomto duchu soustavně judikuje (m.j. především v nálezu I. ÚS 2482/2013), odvozeně je proto střídavá péče upřednostňována i obecnými soudy.

Upřímný zájem o dítě a přání dítěte

Ústavní soud zaujal postoj ke střídavé péči v prvé řadě na úpřímném zájmu o výchovu dítěte. Uvedl, že pokud jsou u všech osob, které o svěření dítěte do péče jeví upřímný zájem, splněna relevantní kritéria stejnou měrou, je žádoucí dítě svěřit do společné či střídavé výchovy. V případě, že tento postup není možný by mělo být přijato opatření, které tako vý postup do budoucna umožní. Jen takto jsou zajištěny podmínky pro všestranný rozvoj dítěte a jen takovým postupem lze minimalizovat zásah do rodinného života dítěte i po jeho svěření do péče usilujících osob.

Mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v řízení o svěření dítěte do péče vzít v potaz, patří zejména: existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a přání dítěte.

Za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů.

Podmínky svěření do střídavé výchovy

Pokud se jedná o rozhodování o svěření dítěte do střídavé péče, Ústavní soud vychází z názoru, že v nejlepším zájmu dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů. Vyvozuje tak již z předešlé judikatury ale také z mnoha poznatků týkajících se dětského vývoje, které péči obou rodičů považují za jednu z nejdůležitějších aspektů v psychosociálním vývoji dítěte. Střídavá péče může být proto nástrojem, jak nerušeného vývoje docílit i přesto, že se manželství rozpadlo. Předpokladem je však ochota a schopnost obou rodičů se na výchově dítěte podílet jak po stránce citové, rozumové ale i mravní. V případě, že tomu tak je, Ústavní soud zastává názor, že „svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení výjimkou.“ Současně dodává, že taková výjimka musí být v zájmu dítěte prokázána. V nálezu Ústavní soud rovněž opakovaně konstatoval, že obecné soudy nemohou střídavou péči vyloučit proto, že jeden z rodičů se střídavou péčí nesouhlasí a chce mít dítě raději ve výhradní péči.

Změna střídavé péče a dostatečná změna okolností

Ústavní soud rovněž ve své rozhodovací praxi definuje, kdy je možné stanovenou střídavou péči přehodnotit. Jak již bylo uvedeno, musí se tak dít pouze v zájmu dítěte. Je možné, že soudy již v minulosti rozhodovaly o svěření či nesvěření dítěte do střídavé péče nebo schválily dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovské odpovědnosti. Což jednoduše znamená, že střídavá péče byla buď stanovena soudem, nebo schválena na základě dohody. K docílení změny této formy péče o dítě je třeba, aby došlo k dostatečné změně okolností a současně je třeba dohlédnout na maximální šetření nejlepšího zájmu dítěte. Posuzuje se, zda je nutné přehodnotit dosavadní výchovné poměry, na které může být dítě v nízkém věku navyklé. Obecné soudy se musí tímto posouzením nastalé změny okolností dostatečně zabývat.

Změna poměrů je upravena v § 909 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a také v § 475 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Změna poměrů odůvodňující nové rozhodnutí ve věci musí být závažnějšího rázu, resp. změna podstatná. Mělo by jít o důsledek změny v těch skutečnostech, které tvořily skutkový podklad rozhodnutí soudu o péči a výživě nezletilého dítěte, popř. rozhodnutí soudu o schválení dohody rodičů o péči a výživě nezletilého dítěte. Soud musí přehodnotit, zda z pohledu zájmu dítěte převažuje změna rozhodnutí o výkonu rodičovské odpovědnosti nad požadavkem stálosti výchovného prostředí.

Často je zdůrazňováno právě stabilní výchovné prostředí, které je pro vývoj dítěte klíčové. Stálost výchovného prostředí dítěte je však vnímána jako důležitá hodnota již starší judikaturou, mj. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR č. R 97/1967, které je dodnes citováno v literatuře či soudních rozhodnutích. Podle tohoto rozhodnutí odůvodňuje změnu rozhodnutí v péči o nezletilé dítě pouze „jde-li o změnu podstatnou nebo jen tehdy, jestliže jiné okolnosti převažují nad požadavkem stálosti výchovného prostředí nezletilého dítěte.“ Stálost výchovného prostředí upřednostnil Ústavní soud také v I. ÚS 3216/13 nebo III. ÚS 215/17.

Je proto třeba mít na paměti, že obecné soudy rozhodují zpravidla v souladu s judikaturou Ústavního soudu, která je v současnosti nakloněna střídavé výchově. Změnu tohoto modelu podporují soudy pouze v případě, že nastaly na straně rodičů nebo nezletilého dítěte podstatné změny okolností, které předtím soud vedly k rozhodnutí o jeho svěření do střídavé péče. Ať už jste tedy zastánci střídavé výchovy či naopak, je vhodné mít v případě soudního sporu o rodičovskou odpovědnost dobré právní zastoupení. V takovém případě, se neváhejte obrátit na naši advokátní kancelář, kde vám s touto problematikou pomůžeme.